Viktorie Štouralová
Městské Zemědělství
ateliér Dvořák + Bokr
Při vchodu si po mé pravé straně vytáhnu z nahromaděných košíků jeden pro mě. Vejdu dovnitř, projdu volnou halou osvětleného skleníku, je tu příjemné teplo, přitom si všimnu velké skupiny zavařovačů okurek sedící u stolů po obvodu truhlíků. Kasa je ale volná, snad nebude fronta, až se k ní později dostanu. Nakupuji. Vystoupám po rampě o patro výš, kde jsou rajčata. Salát si utrhu ve čtvrtém a jahody najdu v šestém patře. Vyjdu ještě pár pater nahoru, kde mezi truhlíky komunitních zahrádek zkontroluji ten svůj a dám se do řeči se zahradníkem. Krásně mi roste bazalka. Po cestě dolů se minu se sousedkou. Je na cestě pro papriky, dnes má v plánu vařit lečo, přijede jí na návštěvu synovec. Postupně se propletu přes rampy dolů ke kase, fronta je krátká. Při čekání si všimnu nástěnky za kasou. Leták: 23.6. 7:00 – 12: 00 trhy. Hm.. to je ještě den předtím než se vrátím z výletu s přítelem, ale ty večerní slavnosti sklizně příští neděli bych stihnout mohla. Vezmu ho taky s sebou. Po zaplacení si přesunu zeleninu a bylinky z košíku do síťovky, vrátím ho zpět a vyjdu na živou ulici směr domov.
Do centra Liberce navrhuji městské zemědělství formou dvou kolosálních skleníků využívajících vertikální hydroponii – pěstování rostlin bez půdy, v živném roztoku, za stálého vodního toku. Jelikož navrhuji dům plný zeleniny uprostřed města, měl by propojovat produkci potravin s městským veřejným prostorem. Snížit náklady na dopravu potravin, podpořit lokální distribuci a vytvořit přístupné a živé místo, které nabízí více než jen produkci potravin.
Skleník je zasazen v centru Liberce na prázdné parcele (rozloha: 448 m²), která z jedné strany sousedí s dalším domem, jehož dvě fasády jsou slepé, a ze tří zbylých stran je volná. Terén je v mírném svahu s převýšením od ulice Liliová k ulici Sokolská 4 m. To umožňuje dva nezávislé vstupy do objektu: horní pro veřejnost (1NP, aktivní parter) a dolní pro zásobování (1PP), který využívá přístup z poměrně vytížené silnice v ulici Sokolská. Severo-západní skleník řeším pouze hmotově, ale princip pěstování a vnitřního pohybu zůstává stejný. Zastavuji tak prázdnou parcelu, dotvářím nedokončený blok a navazuji na vysokého souseda z obou stran.
Život nad rámec produkce jsem v návrhu zasadila do prvního přízemního patra sloužícího jako aktivní parter a do nevyššího, kde se pod střechami skleníku (bydlení zahradníků) nachází komunitní zahrádky. Volné přízemí slouží možnostem využití ve spojení se zemědělstvím: mikro trhy, workshopy jak na marmelády, hromadné zavařování například hydroponických okurek, oslavy sklizně úrody, vzdělávání... Vypěstovaná zelenina se ve skleníku distribuuje (zásobování v 1PP) dál do lokálních podniků ve městě a zároveň je i přímo zde dostupná pro návštěvníky, kteří si v přízemí u kasy mohou koupit to, co si sami natrhají ve vyšších pěstebních patrech.
Pěstební patra jsou složena převážně z ramp, jejichž okraje lemují truhlíky se zeleninou. Uličky mezi rostlinami jsou tak vyplněné vertikální komunikací a člověk při sběru zároveň stoupá a je schopný skleník projít s nákupním vozíkem od shora až dolů. Mezi rostlinami se pohybuje plynule. Patra na konci ramp jsou připojena ke komunikačnímu jádru a provozním skládkům. Na předělujících mezipodestách se odehrává to, co slouží k manipulaci s rostlinami: dřez na omytí, váhy na zvážení zeleniny...
Truhlíky se zeleninou jsou nakloněné po směru ramp, tudíž voda, která živí rostliny v nich, teče sklonem přirozeně dolů až do suterénu, kde je čerpadlem vytažena přes sloupové šachty opět nahoru a pokračuje ve stejném okruhu.
ročník 2. Bc.