Sakala Jakub
Společenský sál v zahrádkářské kolonii
Vysoký drátěný plot zdobený ostnatým drátem se v mnoha případech stává poznávacím znamením. Osada dělá, jakoby vůbec nebyla součástí města, i když je součástí životů řad jeho obyvatel. I to je součástí jejího jedinečného charakteru. Pocit bezpečí, který tato bariéra vytváří dodává sílu jak vnitřní komunitě, tak postojům nepochopení a neuznání jejího charakteru od světa vnějšího. Návrh si klade za cíl hranici mezi vnitřním světem kolonie a zbytkem města narušit. Chce uznat její charakter, podpořit usedlou komunitu a při tom vytvořit kapacitu pro chod, kterého by se mohla účastnit i okolní veřejnost
Z prolínání kontrastních přístupů uzavřenosti a otevřenosti vzniká stavba hospody/společenského sálu. Svým provozem, který vytváří příležitosti pro přednášky, výstavy, trhy, workshopy a samotného chodu hospody se otevírá. Svou orientací se naopak uzavírá do osady, jejíž komunitě primárně slouží. Veřejnost u výčepu zústává návštěvníkem, zatímco zahrádkář je ve svém. Své okolí dělí stavba na dvě zóny. Blíže hranici kolonie se nachází záhony pronajatelné veřejnosti. Chráněn stavbou zůstává otevřený dvorek, do kterého se otevírá venkovní sezení.
Ve své formě stavba hledá inspiraci v samotné kolonii. Inspiruje se jednoduchostí a neformálností její architektury. Půdorys tvaru písmene L přirozeně vytváří dvě osy prostoru podél kterých jsou orientovány jeho dvě hlavní funkce - výčep a sál. Za pomoci různé orientace krovu, jeho rytmu, objemu jeho konstrukce a prosvětlení jednotlivých prostorů pod i nad ním je dosaženo oddělení charakterů těchto prostorů, zatímco zůstávají nečleněné a provázané. Jejich členění oddělení naznačují dva objemné sloupy, který samotný krov ukotvují. Těžký, temný a snížený charakter samotného celku navazuje na usedlý charakter osady a staví se oproti rozlehlému nebi nad ní. Vychází z pojetí výčepu a sálu jakožto zá-zemí
ročník 1. Bc.