Katedra architektury - Klimešová Petra

Klimešová Petra

Manifest skalní krajiny - vize současné parkovací krize v Dolním Adršpachu

Dnešní Dolní Adršpach je přetížený návštěvníky. Turismus zde přerostl své měřítko a proměnil krajinu v technickou infrastrukturu. Betonová parkovací pole překrývají původní terén, krajina pod nimi degraduje a nahodilá, těžkopádná balastní turistická architektura se jako sediment usazuje podél toku obce, a tak postupně mění tvář i charakter vesnice.
Tento návrh odmítá další rozšiřování parkování do krajiny a další spotřebovávání prostoru ve jménu turismu. Pro atypickou vesnici proto navrhuje atypické řešení. Krajina, dnes potlačená automobilovou dopravou, se navrací zpět do prostoru podél silnice. Tradiční linie zástavby je znovu obnovena jako jasná a čitelná stopa lidského osídlení.
Veškeré zázemí pro návštěvníky přesouvám k hraně mezi civilizací a krajinou – do místa, kde se silnice setkává s železniční tratí, na pozemky, kde dnes část parkoviště již existuje. Vzniká zde podlouhlá hmota, která v sobě integruje prostor pro člověka i automobil, ale zároveň funguje jako místo k setrvání. Přízemí je řešeno jako uměle vytvořená krajina – otevřený prostor umožňující volný pohyb a pobyt, krytý parkováním nad ním.
Objekt se vůči krajině neuzavírá, naopak se snaží být co nejvíce transparentní. Fasáda je navržena tak, aby umožňovala průhledy skrz hmotu stavby a nezastavovala vizuální kontakt s krajinou Adršpašských skal. Parkování není skryté, ale přiznané, čitelné. Dřevěná nosná konstrukce je navržena konvertibilně, s prvky typickými pro obytné struktury – stavba tak není definitivním řešením, ale otevřeným systémem, který umožňuje budoucí proměnu. V okamžiku, kdy se dopravní zátěž sníží, může parkovací dům přirozeně přejít v obytnou strukturu.
Zasunutí hmoty do mělkého údolí a práce se stávající vzrostlou zelení snižují její vizuální dominanci. Délka stavby vědomě reflektuje rozsah současné parkovací krize a zároveň kriticky reaguje na zadání architektonické soutěže, která pracuje s dalším rozšiřováním parkování do volné krajiny. Tu však návrh vnímá jako hodnotu – nikoliv jako rezervu pro další infrastrukturu.
Před železniční tratí návrh záměrně končí. Směrem ke skalám nechává krajinu znovu promlouvat samotnou za sebe, bez architektonických gest, bez scénografie a lidské dominance, bez snahy proměnit přírodní krásu v atrakci.
Architektura zde není neutrální. Je postojem. Protestem proti postupné kolonizaci krajiny turismem a snahou vrátit Dolnímu Adršpachu rovnováhu mezi životem místních, návštěvníky a krajinou, která není kulisou, ale podstatou místa.

ročník 3. Bc.