Procházková Julie
Proces dýchání
Zajímají mě opuštěné budovy jako organismy setrvávající v klinické smrti. Vycházím z myšlenky, že stavba není uzavřený stroj, ale místo, kterým musí proudit energie. Pokud dům přestane dýchat, nastává jeho degradace. Okno definuji jako nejdůležitější orgán budovy, tedy aktivní rozhraní mezi vnitřním a vnějším světem. Zděné domy vyžadují neustálé větrání a opuštěné stavby bývají neprodyšně uzavírány, což vede k jejich udušení a hromadění vlhkosti.
Tento projekt se zaměřuje na řešení problému nedýchajících budov skrze restart jejich metabolismu a obnovu základních životních funkcí. Metabolismus pro mě znamená proces, kdy se bytost živí tím, co se stává jejím tělem, a vydechuje do vzduchu to, co jím dříve bylo. Do oken proto vkládám nové plíce v podobě modulů z materiálu Tyvek. Tato selektivní membrána propouští vlhkost ven, ale nepustí vodu dovnitř.
Mým cílem je proměnit nevyužívanou stavbu v živý, pracující organismus prospěšný pro své okolí, přičemž pohyb chápu jako biologický důkaz života. Pokouším se tento neustálý proces přeměny vtisknout do struktury zapomenutého objektu a vyprovokovat otázku, zda by tento obnovený proces dýchání nemohl v budoucnu fungovat jako trvalý vizuální a funkční magnet městského prostoru.
ročník 1. Ing. Arch.
KAR
archiv
ateliéry
EA Zerozero Balda/Žid Buček/Hamerlová Kolařík plus Novák/Seibert Saffarian/Sviták Šépka/Bárta
harmonogram research about news kontakt
cz / en